Církevní osmisměrka

• kropenka: Kropenka je nádoba na svěcenou vodu, která má zpravidla tvar misky. Používá se v římskokatolické církvi a některých dalších církvích (ne však v řeckokatolické církvi ani v pravoslaví) a obvykle bývá umístěna při vstupu do kostela, aby si v ní věřící mohli namočit prsty před pokřižováním. Malé kropenky se někdy nacházejí také v soukromých domech.
• palla: Palla (někdy též pala) je zdobený lněný čtverec vyztužený lepenkou, jímž se při mši přikrývá kalich s mešním vínem (krví Páně), aby do něj nespadly nějaké nečistoty nebo hmyz. Vyvinula se ze zadní části korporálu a používá se v římskokatolické církvi a luterských církvích.
• turiferář: Turiferář nebo starším pravopisem thuriferář (latinsky thuriferarius), též počeštěně kadidelník je ministrant, který při bohoslužbách nosí kadidelnici k okuřování kadidlem. Při vstupním průvodu jde vlevo od turiferáře navikulář nesoucí loďku a až za nimi krucifer s procesním křížem.
• monstrance: Monstrance (z lat. monstrare, předvádět, volněji demonstrovat), jiným termínem custodia, je ozdobná prosklená schránka na noze, zhotovená z ušlechtilých kovů (nejčastěji ze zlaceného stříbra), patří k svatému nářadí a nádobí, uctívanému na oltářích katolických chrámů, latinsky zvaným Vasa sacra. V nejstarších dobách (asi od 12. století) sloužila k ukazování svatých ostatků (latinsky ostensio), byla tedy původně ostensorium, tedy otevřený (zasklený, či křišťálem nebo berylem opatřený) relikviář, také (monstrantia pro reliquiis).
• navikulář: Navikulář nebo řidčeji naviculář (latinsky navicularius) je ministrant, který při bohoslužbách nosí loďku s kadidlem. Při vstupním průvodu jde vpravo od navikuláře turiferář nesoucí kadidelnici a až za nimi krucifer s procesním křížem.
• svatostánek: Eucharistický svatostánek (označovaný v různých obdobích a podle různého umístění jako sanktuárium či sanktuář, pastoforium nebo tabernákl odvozeno z latinského tabernaculum), je nejposvátnější místo v katolických kostelích určené pro ukládání liturgických nádob s eucharistií. Do sanktuária má přístup pouze kněz nebo člověk knězem pověřený, nesmí do něj nic vkládat, brát nebo s ním jakkoli jinak manipulovat nikdo jiný (ministranti, kostelník, návštěvníci kostela atd.).
• žehnání: Žehnání (neboli benedikce) je náboženský obřad, kterým se určité věci slavnostně vyprošuje Boží požehnání k její prospěšnosti lidem.
• sedes: Sedes je sedadlo napevno instalované v presbytáři, od něhož hlavní celebrant vede bohoslužbu. Začalo se používat až od liturgické reformy po druhém vatikánském koncilu a na rozdíl od sedilií je umístěno čelem k lidu. U sedes kněz koná úvodní a závěrečné obřady, od sedes také řídí bohoslužbu slova a přímluvy a může odsud také vést kázání. V blízkosti sedes mají své místo jáhni a další přisluhující.
• abak: Abakus, nebo Abak je součást liturgického vybavení kostela. Jedná se o stolek, určený pro přípravu věcí ke mši svaté, bývá umístěn v presbytáři v blízkosti oltáře. Nejčastěji se nachází u zdi na epištolní straně chrámu. Může na něm být lněná látka a bývá obsluhován akolyty nebo ministranty. Může se na něm nacházet chléb a víno před proměněním, miska, pateny, konvičky a ručník na lavabo atd. Hostie pro věřící zde mohou být během bohoslužby uloženy v ciboriu nebo pyxidě.
• ciborium: Termín ciborium pochází z řeckého slova kiborion. Je to liturgická nádoba používaná v Katolické církvi a v církvích majících Eucharistii k uchovávání proměněných (konsekrovaných) hostií – tedy Eucharistie. V raně křesťanské době se užívaly schránky ze dřeva, slonoviny, pálené hlíny, textilu či obecného kovu se smaltovanou výzdobou, shodné s pyxidami, počeštěně 'puška'. Od pozdního středověku (15. století) je tvar ciboria podobný u kalichu, ale samotná nádoba (kupa, latinsky cuppa) má větší objem a je opatřena víkem. Na vrcholu víka je velmi často úchytka s křížkem. Jako materiál kupy je v římsko-katolické a řeckokatolické církvi povinný drahý kov, nejčastěji stříbro na vnitřních stěnách zlacené.
• Exsultet: Exsultet (lat. zajásej) je v římské liturgii název velikonočního hymnu, který zpívá jáhen na začátku velikonoční vigilie. Jedná se o oslavný zpěv na velikonoční svíci čili paškál, která je znamením vzkříšeného Krista.
• kadidlo: Kadidlo (latinsky olibanum, anglicky frankincense, německy Weihrauch, hebrejsky לבונה, levona; arabsky لبٌان, lubbān, v pravoslaví se kromě obecného výrazu кадило (kadidlo) používá spíše výrazu ла́дан (ladan), řecky λήδανον či λάδανον) je vonná pryskyřice, která se připravuje z tzv. klejopryskyřice. Získává se z kmene kadidlovníku (Boswellia); užívaná v kombinaci s myrhou a balzámem, při pálení vydává kořeněné aroma.
• lavabo: Manutergium, někdy nesprávně nazýváno lavabo (podle liturgického úkonu při němž se používá), je bílý ručník (rouška), do něhož si kněz při mši při lavabu (po umytí rukou) utírá ruce. Někdy je na něm vyšitý křížek, a to na jeho okraji (pro bezpečné odlišení od purifikatoria, který ho má vyšitý uprostřed), či psací písmeno „L“, nebo může být bez křížku. Většinou se pokládá na konvičky s vínem a vodou nebo na lavabo.
• jáhen: Jáhen či diakon (z řeckého διάκονος diakonos, služebník, nebo také číšník) je v křesťanských církvích označení pro pověřeného člověka, který vykonává službu charitativního a administrativního charakteru, aktivně se podílí na bohoslužbách, předčítá posvátné texty, vyučuje náboženství a podobně. Pro svůj úřad musí být vysvěcen. V katolické, pravoslavné, anglikánské, starokatolické a husitské církvi je jáhenství prvním stupněm svátosti svěcení.
• kalich: Kalich (latinsky calix) má dva archetypy, jednak kráter – dvouuchou antickou nádobu různé velikosti, určenou k míšení vína s vodou, a také k jeho pití, a dále vinný pohár na členité noze. V křesťanství ustálený pojem pro litugickou nádobu, to znamená pro předmět užívaný při bohoslužbě. Kalich naplněný vínem podle evangelií Ježíš Kristus podal svým učedníkům při Poslední večeři se slovy budoucí modlitby „Vezměte a pijte z něho všichni…“.